O tanci

Latinsko - Americké tance

SAMBA
je tanec pocházející z Brazílie, který se objevil v Evropě v první polovině 20-tých let. Tehdejší samba byla charakterizována krátkými trhavými pohyby a skladby se hráli v 2/4 nebo 4/4 taktu. Samba je moderní verze brazilského lidového tance "maxixe" (mejčiča), kterou upravili učitelé tance ve Francii. Pro tento tanec je typický tzv. "baucing" což je sambový pohup a pohyby pánví. V současnosti existuje velmi mnoho verzí samby, které se liší rytmem, tempem a náladou. Soutěžní samba je především tanec nevázaný a bezstarostný. Tančí se na 2/4 anebo 4/4 rytmus a 52-54 taktů za minutu.

CHA-CHA(Ča-ča)
pochází z Kuby, vznikla z rumby po jejím ovlivnění džezem. Základem tance je postupová přeměna (tři "spojené" kroky). Původní název čačača který se dodnes ve většině světa a na všech mezinárodních soutěžích používá vznikl údajně podle zvuku, který vydávají boty tanečníků při tancovaní postupové přeměny, tento název byl později v některých zemích "ochuzen" o jedno ČA. Čača ja tanec hravý, vášnivý a často je pro svou náladu považován za tanec pro mladé né-li přímo pro děti. Hudba má 4/4 rytmus a 30-33 taktů za minutu.

RUMBA
Současná rumba vznikla vzájemným spojením lidového tance s názvem "danza habanera" a rumby-bolera, kterou tancovala na Kubě tamní aristokracie. V meziválečném období se rumba šíří přes New York až do Evropy kde se stává velice oblíbená. Rumba je tanec plný vášní a emocí, který byl po dlouhou dobu považován pro svůj erotický podtext za tanec hříšný né-li přímo nemravný. Rumba má 4/4 rytmus a 25-28 taktů za minutu.

PASO DOBLE
Jako jediný z latinsko-amerických tanců nevychází z černošské kultury, jeho kořeny totiž leží ve Španělsku. Paso Doble je především korida, býčí zápas, oslavný pochod toreadora a také flamengo. Tyto kořeny vytvořily oproti ostatním latinsko-amerických tanců naprosto odlišné postavení, kroky i atmosféru. Výjimečnost tohoto tance navíc podtrhuje i hudba, která má svou ustálenou struktury takzvanými korunami, díky čemuž se vytváří iluze určitého příběhu. Hudba má 2/4 rytmus a 60-62 taktů za minutu. Sluší se podotknout, že tanečník představuje toreadora a jeho partnerka nepředstavuje býka, ale muletu, což je šátek kterým toreador kolem sebe mává a dráždí tak býka.

JIVE (džajv)
je rytmický swingový tanec, který vychází z jitterurgu (džiterurgu) a v mnohém je ovlivněn rockenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. Na rozdíl od ostatních latinsko-amerických tanců nevychází jive z kultury zemí latinské americké ale z černošské kultury USA. Rytmus je 4/4-ový a tempo 40-46 taktů za minutu.

Standardní tance

WALTZ
Říká se o něm, že je to nejromantičtější ze všech tanců a že představuje zamilovanou dvojici při procházce růžovým sadem. Tato romantika se pak promítá i do hudby, která ve svém tříčtvrtečním taktu se jakoby houpe ze strany na stanu a dává tak pocit pohybu ve vlnách. Typickým se pro tento tanec stal přísun, díky kterému je možno se dostat až do nejvyšších výšek a z nich se pak pomalu a lehce snášet dolů. Tento tanec vznikl v Anglii kolem roku 1910. Přesto, že má stejně jako valčík 3/4 rytmus, pohybově spolu příliš společného nemají. V soutěžním podání se tančí v tempu 28 až 30 taktů za minutu.

TANGO
Tango, na rozdíl od ostatních standardních tanců, nepochází z Evropy, ale z jižní Ameriky - konkrétně z Argentiny, což ho původně řadilo mezi latinsko-americké tance a mezi tance standardní bylo zařazeno až později. Tango vzniklo z tance černošských otroků tangano, které se koncem 19.století v chudinských čtvrtí Buenos Aires smísily s habanerou, lidovým tancem z kubánské Havany. Tento tanec původně oblíbený jen mezi nižšími vrstvami se pak na přelomu 19. a 20.století stal populární i mezi vyššími vrstvami. Nálada tohoto tance je charakterizována kombinací pohybů tvrdých, trhaných a mužných s pohyby měkkými, plíživými a ženskými. V soutěžním provedení se tančí na 2/4 eventuálně 4/8 , občas i 4/4 rytmus a to v tempu 31 až 33 taktů za minutu.

VALČÍK
Když se na konci 18.století tento tanec objevil způsobil nemalý rozruch a údajně měl dokazovat zkaženost tehdejší mládeže, neboť spolu s ním přišlo i párové tančení s těsným držením partnerů se navzájem a takto těsný kontakt muže a ženy na veřejnosti byl tehdy zkrátka nepřípustný. I přes moralizující odpor veřejnosti se tento tanec stával čím dál oblíbenější a díky tomu, že již v 19. Století se ustálila jeho podoba, můžeme si i dnešní valčík zatančit jak na krásnou hudbu od Josefa a Johanna Strausse tak i na mnoho moderních popových skladeb. Přestože je to nejstarší ze soutěžních tanců, do soutěžního repertoáru se zařadil až jako poslední, a dodnes jsou na světě některé soutěže na nichž se valčík netančí. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že valčík má velice omezený repertoár figur. O příbuznosti tohoto tance s Waltzem svědčí nejenom to, že je též tančen ve 3/4 rytmu, ale především i tím, že je na mezinárodních soutěžích nazýván Vienesse Waltz. Tento název navíc i ukazuje vídeňský původ tohoto tance. Na soutěžích, jak už bylo řečeno, se tančí ve 3/4 rytmu a to tempem 58 až 60 taktů za minutu, což odpovídá 174 až 180 dobám za minutu. No zkuste si v tomhle tempu něco jiného, než ty nejjednodušší figury.

SLOWFOXTROT
Je to ten nejklasičtější a nejangličtějším ze všech tanců. Nedbale elegantní, velkoprostorový a stále plynoucí pohyb vytváří pocit tekoucí vody, která stále teče, někdy rychleji jindy pomalu, ale nikdy se nezastaví. A přesně stejná je i hudba na kterou se slowfoxtrot (někdy též nazývaný foxtrot nebo slowfox) tančí - pomalá, neustále plynoucí a tekoucí kupředu. Byť je to tanec, který vznikl v Anglii - kolébce tance, stal se oblíbený nejprve v New Yorku a teprve o rok později i v Anglii. Jeho popularita těžila z toho, že představoval vzpouru proti tancování 19.století. Název slow-foxtrot získal až v roce 1927 a právě tehdy se pro něj staly typické hladké klouzavé pohyby, které mu vydržely do dnes. V soutěžním podání se tančí ve 4/4 rytmu tempu 28 až 30 taktů za minutu.

QUICKSTEP
Tento tanec je příbuzný se slowfoxtrotem, avšak byli do něj přidány prvky charlestonu, shimmy a black botoom. Díky tomu vzala za své slowfoxtrotová nenápadnost a vystřídala jí výbušnost a veselá nálada. Celý tanec je v neustálé akci a pohybu. Chvíli tanečníci téměř až běhají, pak poskakují na místě, hned na to si to pomocí skoro až skoků míří na duhou stranu parketu. Quickstep je především rychlost a obratnost. Tančí se ve 4/4 rytmu a to tempem 50 až 52 taktů za minutu.